Když v roce 1958 Římská smlouva vytvořila společný trh EU, bylo zemědělství všech šesti zakládajících států silně poznamenáno státními zásahy.

Když v roce 1958 Římská smlouva vytvořila společný trh EU, bylo zemědělství všech šesti zakládajících států silně poznamenáno státními zásahy. Aby mohly být zemědělské produkty zahrnuty do volného pohybu zboží a aby zároveň mohly být zachovány veřejné zásahy do zemědělského odvětví, bylo třeba odstranit vnitrostátní intervenční mechanismy, jež byly neslučitelné se společným trhem, a přesunout je na úroveň Společenství. To byl základní důvod vzniku společné zemědělské politiky.

Mezi cíle reformované Společné zemědělské politiky (SPZ) 2013 v rámci přímých plateb patří větší důraz na šetrný přístup k životnímu prostředí pomocí režimu ozelenění, generační obměna na venkově prostřednictvím podpor pro mladé zemědělce nebo podpora odvětví nebo regionů, které čelí určitým obtížím či jsou nesmírně důležité z hospodářského, sociálního nebo environmentálního hlediska. SZP zároveň umožní členským státům větší míru rozhodování o zacílení finančních prostředků, včetně přesunu mezi pilíři pro přímé platby a Program rozvoje venkova. Jedním z nových prvků je užší provázanost II. pilíře SZP se strukturálními fondy v tzv. Společném strategickém rámci. 

Římská smlouva stanovila postup pro utváření a provádění SZP, který se opírá o návrh Komise,stanovisko Evropského parlamentu a případně Evropského hospodářského a sociálního výboru a rozhodnutí Rady přijaté kvalifikovanou většinou.

Římská smlouva stanovila postup pro utváření a provádění SZP, který se opírá o návrh Komise,stanovisko Evropského parlamentu a případně Evropského hospodářského a sociálního výboru a rozhodnutí Rady přijaté kvalifikovanou většinou. Ve vztahu k Evropskému parlamentu se tedy jednalo o postup prosté konzultace, na čemž se nic nezměnilo až do roku 2010. Smlouva o fungování EU (čl. 42 první pododstavec a čl. 43 odst. 2) tehdy uznala spolurozhodování jako „řádný legislativní postup“ v rámci SZP a nahradila tak postup konzultace, což upevnilo roli Evropského parlamentu jakožto skutečného spolutvůrce právních předpisů v oblasti zemědělství.