119/1990 Sb.
ZÁKON
ze dne 23. dubna 1990
o soudní rehabilitaci
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na
tomto zákoně:
ODDÍL PRVNÍ
Účel zákona
(1) Účelem zákona je zrušit odsuzující soudní rozhodnutí za činy, které v
rozporu s principy demokratické společnosti respektující občanská politická práva
a svobody zaručené ústavou a vyjádřené v mezinárodních dokumentech a mezinárodních
právních normách zákon označoval za trestné, umožnit rychlé přezkoumání případů osob
takto protiprávně odsouzených v důsledku porušování zákonnosti na úseku trestního
řízení, odstranit nepřiměřené tvrdosti v používání represe, zabezpečit neprávem odsouzeným
osobám společenskou rehabilitaci a přiměřené hmotné odškodnění a umožnit ze zjištěných
nezákonností vyvodit důsledky proti osobám, které platné zákony vědomě nebo hrubě
porušovaly.
(2) Činy, které směřovaly k uplatnění práv a svobod občanů zaručených ústavou
a vyhlášených ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v navazujících mezinárodních
paktech o občanských a politických právech, byly československými trestními zákony
prohlášeny za trestné v rozporu s mezinárodním právem a mezinárodnímu právu odporovalo
také jejich trestní stíhání a trestání.
ODDÍL DRUHÝ
Zrušení rozhodnutí ze zákona
(1) Pravomocná odsuzující soudní rozhodnutí vyhlášená v době od 25. února
1948 do 1. ledna 1990, týkající se skutků spáchaných po 5. květnu 1945,
a) podle
zákona č.
50/1923 Sb., ve znění zákonů jej měnících a doplňujících, pro zločiny,
přečiny nebo přestupky úkladů podle
§ 1, přípravy úkladů podle
§ 2, prorady podle
§ 4, zrady státního tajemství podle
§ 5, vojenské zrady podle
§ 6, spolčení k útokům
na ústavní činitele podle
§ 9, násilí proti ústavním činitelům neb osobování si jejich
moci podle
§ 10, urážky prezidenta republiky podle
§ 11, nepřekažení nebo neoznámení
trestních podniků podle
§ 12 odst. 1 ve vztahu k činům podle
§ 1,
2,
6 a
9, rušení
obecného míru podle
§ 14 odst. 1, 5, 6 a
§ 14a, výzvy k neplnění zákonných povinností
nebo k trestním činům podle
§ 15 odst. 1 a podle
§ 15 odst. 3 ve vztahu k zločinům
podle
§ 1 a
2, sdružování státu nepřátelské podle
§ 17, šíření nepravdivých zpráv
podle
§ 18, hrubé neslušnosti podle
§ 20, nedovoleného zpravodajství podle
§ 23,
ohrožování obrany republiky podle
§ 24 nebo schvalování trestních činů podle
§ 16
ve vztahu k uvedeným zločinům nebo k přečinům;
b) podle zákona č.
231/1948 Sb., pro
zločiny, přečiny nebo přestupky velezrady podle
§ 1 odst. 1,
odst. 2,
odst. 3 písm.
b), c), d), e), sdružování proti státu podle
§ 2 odst. 1 a 3, pobuřování proti republice
podle
§ 3 odst. 1 a 2, hanobení republiky podle
§ 4, vyzvědačství podle
§ 5, vyzvědačství
proti spojenci podle
§ 6, nedbalého uchovávání státního tajemství podle
§ 7, ohrožení
obrany republiky podle
§ 8 a
9, nedovoleného zpravodajství podle
§ 12, spolčení k
útokům na ústavní činitele podle
§ 17, osobování si pravomoci ústavních činitelů
podle
§ 19, vzbouření podle
§ 20 a
21, ublížení na cti prezidentu republiky podle
§ 23, hanobení některých ústavních činitelů podle
§ 24, popuzování podle
§ 26, zneužití
úřadu duchovního nebo jiné podobné funkce podle
§ 28, nedovoleného ozbrojování podle
§ 31, šíření poplašné zprávy podle
§ 32, sabotáže podle
§ 36 a
37, ohrožování jednotného
hospodářského plánu z nedbalosti podle
§ 38, prorady podle
§ 39, neoprávněného opuštění
území republiky a neuposlechnutí výzvy k návratu podle
§ 40, poškozování zájmu republiky
v cizině podle
§ 41, hanobení spojeneckého státu podle
§ 42 nebo podněcování k trestnému
činu a k neplnění zákonných povinností podle
§ 33, schvalování trestného činu podle
§ 34, nepřekažení nebo neoznámení trestného činu podle
§ 35, spáchané ve vztahu k
uvedeným zločinům nebo přečinům;
c) podle zákona č.
86/1950 Sb., ve znění zákonů
jej měnících a doplňujících, pro trestné činy velezrady podle
§ 78 odst. 1, 2, odst.
3 písm. b), c), d), e), sdružování proti republice podle
§ 79 a
§ 80 odst. 1, odst.
2 písm. b), podvracení republiky podle
§ 79a, teroru podle
§ 80a odst. 4, 5, pobuřování
proti republice podle
§ 81 odst. 1 a
§ 82, sabotáže podle
§ 85, vyzvědačství podle
§ 86 a
87, ohrožení státního tajemství podle
§ 88 až 92, věrolomnosti podle
§ 93
a
94, opuštění republiky podle
§ 95, ohrožování zájmů republiky v cizině podle
§
96 a
97, spolčení k útoku na ústavního činitele podle
§ 107, násilí na ústavním
činiteli podle
§ 108, snižování vážnosti prezidenta republiky podle
§ 110, hanobení
ústavního činitele podle
§ 111, ohrožení hospodářského a služebního tajemství podle
§ 112 až 114, nedovolené výroby a držení vysílací stanice podle
§ 122, zneužití náboženské
funkce podle
§ 123, hanobení republiky podle
§ 124, hanobení spojeneckého státu podle
§ 125, šíření poplašné zprávy podle
§ 127 a
§ 128 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst.
3, nepřátelského jednání proti republice podle
§ 129, pletich proti zestátnění podle
§ 130, zneužití vlastnického práva podle
§ 133, ohrožení zásobování podle
§ 134,
ohrožení jednotného hospodářského plánu podle
§ 135 a
136, pletich při veřejných
dodávkách a pracích podle
§ 137, ohrožení plánování a kontroly plnění plánu podle
§ 138, maření dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi podle
§ 173 a
174 nebo
nadržování podle
§ 163, nepřekažení trestného činu podle
§ 164, neoznámení trestného
činu podle
§ 165, spolčení podle
§ 166, podněcování podle
§ 167 a
168 anebo schvalování
trestného činu podle
§ 169, spáchané ve vztahu k uvedeným trestným činům;
d) podle
zákona č.
140/1961 Sb., ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, pro trestné
činy rozvracení republiky podle
§ 92 odst. 1, odst. 2 písm. a), podvracení republiky
podle
§ 98 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), poškozování státu světové socialistické
soustavy podle
§ 99 ve vztahu k trestným činům podle
§ 92 odst. 1, odst. 2 písm.
a) nebo
§ 98, pobuřování podle
§ 100 odst. 1, 2, odst. 3 písm. a), zneužívání náboženské
funkce podle
§ 101, hanobení republiky a jejího představitele podle
§ 102 a
103,
hanobení státu světové socialistické soustavy a jeho představitele podle
§ 104, opuštění
republiky podle
§ 109 odst. 1, 2, odst. 3 písm. a), b), c), poškozování zájmů republiky
v cizině podle
§ 112, odnětí věci hospodářskému určení podle
§ 116 odst. 1, 2, ohrožení
hospodářského tajemství podle
§ 122, neoprávněného nakládání s vynálezem podle
§
123, ohrožení služebního tajemství podle
§ 173, maření dozoru nad církvemi a náboženskými
společnostmi podle
§ 178 nebo podněcování podle
§ 164, schvalování trestného činu
podle
§ 165, nadržování podle
§ 166, nepřekažení trestného činu podle
§ 167 a neoznámení
trestného činu podle
§ 168, spáchané ve vztahu k uvedeným trestným činům;
e) podle
zákona č.
150/1969 Sb., ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, pro přečiny
proti zájmům socialistické společnosti v oblasti styku s cizinou podle
§ 5 písm.
b), c), proti veřejnému pořádku podle
§ 6 písm. a) a c) nebo nadržování podle
§ 12
ve vztahu k uvedeným přečinům;
f) podle zákonného opatření předsednictva Federálního
shromáždění č.
99/1969 Sb., pro přestupek podle
§ 1,
g) podle § 153, 155, 156 a 157
zákonného článku V trestního zákona o zločinech a přečinech z roku 1878, pro zločiny
vzpoury, spáchané ve vztahu k ochraně náboženské svobody;
h) podle § 2 a 4 zákonného
článku XL z roku 1914 o trestní ochraně úřadů, pro trestné činy shluknutí, spáchané
ve vztahu k ochraně náboženské svobody,
jakož i všechna další rozhodnutí v téže trestní
věci na ně obsahově navazující se zrušují k datu, kdy byla vydána.
(2) Rozhodnutí o tom, zda a do jaké míry je odsouzený účasten rehabilitace,učiní
soud i bez návrhu. Vztahuje-li se rehabilitace podle
odstavce 1 jen na některý z
trestných činů, za nějž byl uložen úhrnný nebo souhrnný trest, stanoví soud podle
vzájemného poměru závažnosti přiměřený trest za trestné činy rehabilitací nedotčené
nebo od stanovení přiměřeného trestu upustí. Jinak trestní stíhání zastaví.
(3) Proti rozhodnutí podle
odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek. Byla-li rozhodnutí vydaná v původním řízení, jakož i všechna další rozhodnutí
na ně obsahově navazující zrušena v plném rozsahu, může stížnost podat jen prokurátor.
(1) Proti rozhodnutí podle
§ 2 odst. 2 může prokurátor ve lhůtě 60 dnů
ode dne jeho oznámení podat námitky zejména, jestliže:
a) skutek, který je předmětem
rozhodnutí, měl být posouzen podle jiného ustanovení, na které se rehabilitace ze
zákona nevztahuje;
b) skutek směřoval k prosazení fašistických nebo obdobných cílů
nebo byl spáchán v úmyslu zakrýt nebo usnadnit jiný obecně trestný čin nebo vyhnout
se odpovědnosti za takový čin;
c) skutek měl za následek smrt, těžkou ujmu na zdraví
nebo škodu velkého rozsahu nebo;
d) k postihu skutku je nebo byla Česká a Slovenská
Federativní Republika vázána mezinárodní smlouvou.
Námitky může prokurátor vznést
i ve stížnosti podle
§ 2 odst. 3.
(2) O námitkách prokurátora rozhoduje nejvyšší soud republiky, v oblasti
vojenské justice Nejvyšší soud ČSFR ve veřejném zasedání. Nezamítne-li soud námitky
jako nedůvodné, napadené rozhodnutí usnesením zruší a věc přikáže k přezkumnému řízení
podle oddílu třetího. Toto rozhodnutí nahrazuje návrh podle
§ 5.
ODDÍL TŘETÍ
Zrušení rozhodnutí v přezkumném řízení
Přezkumné řízení podle tohoto oddílu lze konat ve věcech, v nichž bylo
v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 vyhlášeno odsuzující soudní rozhodnutí,
jež nabylo právní moci, pro jiné zločiny, trestné činy, přečiny nebo přestupky neuvedené
v § 2, spáchané po 5. květnu 1945
a) podle zákona č.
50/1923 Sb., ve znění zákonů
jej měnících a doplňujících,
b) podle zákona č. 231/1948 Sb.,
e) podle hlavy první zvláštní části zákona
č.
140/1961 Sb., ve znění předpisů jej měnících a doplňujících a dále pro trestné
činy neplnění úkolů při provozu soukromého hospodářství podle
§ 119, útoku na státní
orgán a orgán společenské organizace podle
§ 154 odst. 2, útoku na veřejného činitele
podle
§ 156 odst. 2, ztěžování výkonu pravomoci veřejného činitele podle
§ 156a,
hanobení národa, rasy a přesvědčení podle
§ 198 písm. b), šíření poplašné zprávy
podle
§ 199, nenastoupení služby v ozbrojených silách podle
§ 269 odst. 1 a podle
§ 270 odst. 1, vyhýbání se výkonu vojenské služby podle
§ 280 odst. 1, zběhnutí do
ciziny podle
§ 283 odst. 1, 2 a ohrožování politického a morálního stavu jednotky
podle
§ 288 odst. 1 uvedeného zákona,
(1) Řízení se zahajuje na návrh odsouzeného, jeho příbuzných v pokolení přímém,
jeho sourozence, osvojitele, osvojence, manžela nebo druha anebo na návrh osoby,
jejíž práva či právem chráněné zájmy byly rozhodnutím dotčeny. Je-li odsouzený zbaven
způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena,
může návrh podat též jeho zákonný zástupce, a to i proti vůli odsouzeného.
(2) Návrh může podat též prokurátor.
(3) Osoba, která návrh podala, jej může výslovným prohlášením vzít zpět,
a to až do doby, než se soud odebere k závěrečné poradě. Návrh podaný jinou osobou
(oprávněnou) lze vzít zpět jen s výslovným souhlasem odsouzeného (zákonného zástupce).
Prokurátor může vzít zpět návrh i bez souhlasu odsouzeného.
(4) Dozví-li se soud ze své úřední činnosti o okolnosti, která by mohla odůvodnit
návrh na zahájení řízení, uvědomí o tom odsouzeného, a není-li to možné, jinou osobu
oprávněnou podat návrh, vždy však též prokurátora.
(1) Návrh lze podat nejpozději do dvou let ode dne účinnosti tohoto zákona.
Bylo-li zahájeno přezkumné řízení jen na návrh prokurátora a ten jej vzal zpět, může
odsouzený podat návrh nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy byl o zpětvzetí návrhu
vyrozuměn.
(2) Zmešká-li oprávněná osoba z důležitých důvodů lhůtu k podání návrhu na
zahájení řízení, může požádat o navrácení lhůty do jednoho měsíce od pominutí překážky,
nejpozději však do tří let ode dne účinnosti tohoto zákona. Nebyl-li návrh na zahájení
řízení dosud podán, je třeba jej se žádostí spojit.
(3) O navrácení lhůty rozhodne soud, jemuž přísluší konat přezkumné řízení.
ODDÍL ČTVRTÝ
Řízení před soudem
(1) K rozhodnutí podle oddílu druhého a k přezkumnému řízení podle oddílu
třetího je příslušný soud, který rozhodoval v původním řízení v prvním stupni. Neexistuje-li
již tento soud, rozhoduje věcně příslušný soud, v jehož obvodu měl sídlo soud, který
rozhodoval v původním řízení v prvním stupni.
(2) Rozhodnutí ve věcech bývalého státního soudu a rozhodnutí nejvyššího
soudu jako soudu prvního stupně přezkoumává krajský soud a byl-li odsouzený osobou
podléhající pravomoci vojenských soudů, vyšší vojenský soud příslušný podle nyní
platných předpisů.
(3) Ustanovení
trestního řádu o příslušnosti samosoudce konat řízení se neužije.
Na vyloučení orgánů činných v trestním řízení se užije nyní platných předpisů.
Z vykonávání úkonů podle tohoto zákona je dále vyloučen soudce, který se účastnil
rozhodování v původním řízení. Stejně je vyloučen prokurátor, který byl činný v původním
řízení.
Rozhodnutí podle oddílu druhého, není-li stanoveno jinak, činí soud v neveřejném
zasedání. V řízení o návrhu podle oddílu třetího může soud rozhodnout v neveřejném
zasedání jen o zamítnutí návrhu podaného opožděně nebo neoprávněnou osobou, nebo
o zamítnutí návrhu ve věci, která již podle tohoto oddílu byla přezkoumána, nebo
o zamítnutí návrhu ve věci, na kterou se tento zákon nevztahuje. V ostatních případech
soud rozhoduje ve veřejném zasedání.
(1) Účast prokurátora je ve veřejném i v neveřejném zasedání povinná.
(2) Ve veřejném zasedání musí mít odsouzený obhájce.
(3) Odsouzený musí mít obhájce i tehdy, je-li neznámého pobytu. Obhájce má
stejná práva jako odsouzený. V takovém případě stačí písemnosti doručit obhájci.
Veřejné zasedání, o němž byl odsouzený řádně vyrozuměn, lze konat i v jeho
nepřítomnosti, pokud je možno věc spolehlivě rozhodnout i bez jeho účasti. Nelze-li
odsouzenému doručit vyrozumění o veřejném zasedání, stačí jej doručit obhájci.
(1) Je-li pro rozhodnutí třeba některé skutečnosti předem objasnit, provede
potřebné šetření předseda senátu; může jím pověřit též jiného člena senátu nebo o
ně požádat vyšetřovatele prokuratury, a jde-li o jednotlivé úkony menší závažnosti,
i jiné orgány. Obhájce má právo se těchto úkonů zúčastnit.
(2) Všechny orgány a organizace jsou povinny na požádání předložit neprodleně
soudu případně prokuratuře nebo jiným orgánům uvedeným v
odstavci 1 potřebný písemný
materiál a vyhovět i jiným jeho dožádáním. Nemohou se přitom dovolávat povinnosti
zachovávat státní, služební nebo hospodářské tajemství, pokud jde o okolnosti, které
souvisí s původním řízením.
Na výslech svědka v přezkumném řízení se nevztahuje ustanovení
§ 99 odst.
1 a 2 trestního řádu o zákazu výslechu, pokud jde o okolnosti, které souvisí s původním
řízením. To neplatí pro výslech obhájce.
(1) Zjistí-li soud v přezkumném řízení, že přezkoumávané rozhodnutí je
vadné zejména proto, že:
a) bylo učiněno na podkladě nesprávných zjištění, zejména
že se opíralo o podvržené nebo zfalšované důkazy, nebo vycházelo z uměle zkonstruovaných
obvinění,
b) v řízení došlo k hrubému porušení procesních předpisů, zejména k vynucení
doznání násilím nebo jinými způsoby,
c) skutek, který je předmětem odsuzujícího výroku,
byl vyprovokován, organizován nebo řízen bezpečnostními orgány,
d) skutek byl uznán
trestným v rozporu s tehdy platným zákonem,
e) skutek byl kvalifikován podle přísnějšího
ustanovení, než vyplývalo ze zákona,
f) uložený druh trestu byl ve zřejmém rozporu
s jeho zákonným účelem nebo výměra trestu byla ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti
činu pro společnost,
zruší rozhodnutí zcela nebo v části, v níž je vadné.
(2) Jestliže důvod, z něhož soud rozhodl ve prospěch odsouzeného, prospívá
dalšímu spoluodsouzenému, rozhodne soud vždy též i v jeho prospěch.
(3) Zruší-li soud původní rozhodnutí podle
odstavce 1, zruší zároveň všechna
další rozhodnutí na původní rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.
(4) Nezjistí-li soud důvody k postupu podle
odstavce 1, návrh jako nedůvodný
zamítne.
(1) Po právní moci rozhodnutí podle
§ 14 odst. 1 soud pokračuje v řízení
na podkladě původní obžaloby. Při hlavním líčení se ustanovení
§ 11 užije obdobně.
(2) Novým rozsudkem nelze odsouzenému uložit přísnější trest, než jaký mu
byl uložen původním rozhodnutím.
(3) Došlo-li po zrušení vadného rozhodnutí k zastavení nebo přerušení trestního
stíhání, může odsouzený nebo jeho zákonný zástupce do 15 dnů ode dne, kdy mu bylo
rozhodnutí oznámeno, požádat, aby se v řízení pokračovalo. Pro další řízení pak platí
přiměřeně
§ 227 trestního řádu.
(1) Řízení nebrání smrt odsouzeného. Trestní stíhání nelze po zrušení původního
rozhodnutí zastavit proto, že odsouzený zemřel.
(2) Bylo-li rozhodnutí soudu vydané v původním řízení zrušeno, doba od jeho
právní moci do právní moci zrušovacího rozhodnutí se do promlčecí doby nezapočítává.
(1) Na způsob rozhodování soudu podle tohoto zákona, s výjimkou rozhodování
podle oddílu šestého, se užije ustanovení
§ 119 odst. 1 trestního řádu.
(2) Proti usnesení soudu o zrušení původního rozhodnutí, o návrhu na zahájení
řízení podle tohoto zákona, jakož i usnesení, jímž se nově ve věci rozhoduje, lze
podat stížnost, jde-li o usnesení, jímž soud rozhoduje v prvním stupni.
(3) Proti rozsudku, jímž soud rozhoduje ve věci v prvním stupni, lze podat
odvolání.
(4) Na řízení o odvolání nebo stížnosti se užijí příslušná ustanovení trestního
řádu.
Na započítání vazby a trestu v případě, že po zrušení původního rozhodnutí
je odsouzenému pravomocně uložen nový trest, se užije ustanovení
§ 38 trestního zákona.
(1) Byl-li návrh na zahájení přezkumného řízení jako zcela nedůvodný pravomocně
zamítnut, je ten, kdo návrh podal, povinen státu nahradit náklady řízení, a to paušální
částkou stanovenou ve zvláštním předpisu.1)
(2) Povinnost k náhradě podle
odstavce 1 nepostihuje prokurátora.
(3) Náklady obhajoby hradí stát:
b) byl-li návrh
shledán aspoň zčásti důvodný,
c) bez ohledu na výsledek řízení, bylo-li řízení zahájeno
na návrh prokurátora.
ODDÍL PÁTÝ
Zrušení některých dalších rozhodnutí
Jestliže rozhodnutí vyhlášené v původním řízení bylo prohlášeno podle oddílu
druhého za zrušené v celém rozsahu, neb takové rozhodnutí bylo v přezkumném řízení
zrušeno a odsouzený obžaloby plně zproštěn, zrušují se i rozhodnutí odsuzující jej
pro čin spáchaný během výkonu trestu odnětí svobody odpykávaného na podkladě zrušeného
rozhodnutí nebo během výkonu vazby, která takovému rozhodnutí předcházela, pokud
nejde o čin, který měl za následek smrt, těžkou újmu na zdraví nebo škodu velkého
rozsahu.
(1) Rozhodnutí podle
§ 20 učiní na návrh osoby uvedené v
§ 5 odst. 1 a
2
soud, který v původním řízení rozhodl v prvním stupni.
(2) Rozhodnutí, jímž se návrhu vyhovuje, lze učinit i v neveřejném zasedání.
Ustanovení
§ 2 odst. 2 a
§ 17 se užije obdobně.
Občan, jehož návrh byl v přezkumném řízení shledán důvodným, nebo který
je účasten rehabilitace ze zákona, má nárok, aby rozhodnutí nahrazující původní rozsudek
bylo vhodným způsobem zveřejněno. O způsobu zveřejnění rozhodne po slyšení dotčeného
občana předseda senátu. Náklady spojené se zveřejněním hradí stát.
(1) Soud na návrh osoby uvedené v
§ 5 odst. 1 a
2 rozhodne, že rehabilitace
se vztahuje i na čin v
§ 2 odst. 1 neuvedený, za který byl uložen úhrnný nebo souhrnný
trest ve spojení s činem, na který se rehabilitace podle
§ 2 odst. 1 vztahuje, nejde-li
o skutek uvedený v
§ 3 odst. 1 písm. b),
c) a
d) s výjimkou případů krajní nouze
nebo nutné obrany a
a) tento čin přímo souvisí s činem podléhajícím rehabilitaci,
nebo
b) byl spáchán na obranu vlastního života nebo svobody při činnosti podléhající
rehabilitaci podle
§ 2 odst. 1,
za předpokladu, že k odsouzení došlo z důvodu uvedeného
v
§ 1. V tomto případě soud odsuzující rozsudek zruší a trestní stíhání zastaví i
ohledně tohoto trestného činu; jinak návrh zamítne. Ustanovení
§ 5 odst. 3 se použije
obdobně.
(1) Na návrh osoby uvedené v
§ 5 odst. 1 nebo prokurátora rozhodne soud o
rehabilitaci podle
§ 22a odst. 1 i v případech, kdy bylo podle
§ 2 odst. 2 o rehabilitaci
pravomocně rozhodnuto. V takovém případě zruší i rozhodnutí o stanovení přiměřeného
trestu podle
§ 2 odst. 2.
(2) Návrh podle
odstavce 1 je třeba podat do jednoho roku od účinnosti tohoto
zákona; nejpozději však do jednoho roku od právní moci rozhodnutí podle
§ 2 odst.
2. Souhlasí-li prokurátor s tím, aby bylo použito
§ 22a odst. 1, rozhodne soud v
neveřejném zasedání; jinak rozhoduje ve veřejném zasedání.
ODDÍL ŠESTÝ
Odškodnění
(1) Nárok na odškodnění zahrnuje zejména:
a) náhradu za ztrátu na výdělku
za každý měsíc za vazbu a výkon trestu odnětí svobody ve výši 2 500 Kčs, pokud poškozený
nepožádá, aby mu byla místo této náhrady poskytnuta náhrada za ztrátu na výdělku
po dobu vazby a výkonu trestu odnětí svobody podle obecných předpisů,
b) náhradu
škody na zdraví, k níž došlo v souvislosti s vazbou nebo výkonem trestu odnětí svobody,
pokud tato náhrada nepřísluší podle jiných předpisů,
c) náhradu nákladů trestního řízení
ve výši 200 Kčs, výkonu vazby ve výši 600 Kčs za každý měsíc vazby a výkonu trestu
odnětí svobody ve výši 150 Kčs za každý měsíc výkonu trestu, pokud poškozený nepožádá,
aby mu byla místo těchto náhrad poskytnuta náhrada skutečně zaplacených nákladů,
d) náhradu zaplacených nákladů obhajoby v původním trestním řízení,
e) náhradu zaplaceného
peněžitého trestu nebo úhrnu provedených srážek z odměny za práci při výkonu trestu
nápravného opatření.
(2) Zvláštní zákon upraví podmínky uplatňování nároků vyplývajících ze zrušených
výroků o trestu propadnutí majetku, propadnutí věci nebo zabrání věci, jakož i způsob
náhrady a rozsah těchto nároků.
(3) Odškodnění v plném rozsahu se poskytuje jen tehdy, bylo-li odsuzující
soudní rozhodnutí zcela zrušeno podle oddílu druhého nebo pátého anebo takové rozhodnutí
bylo zcela zrušeno podle oddílu třetího a poškozený zproštěn obžaloby. Dojde-li jen
k částečné změně odsuzujícího soudního rozhodnutí, poskytne se odškodnění jen se
zřetelem k rozdílu mezi tresty vykonanými na základě původního rozsudku a stanovenými
přiměřenými tresty nebo tresty nově uloženými.
(4) Pro způsob a rozsah náhrady za ztrátu na výdělku a náhrady škody na
zdraví platí ustanovení občanského zákoníku;
a) průměrným výdělkem před poškozením
se rozumí průměrný výdělek v době před zahájením trestního stíhání,
b) náhrada za
ztrátu na výdělku po dobu vazby a výkonu trestu odnětí svobody nesmí přesáhnout částku
30 000 Kčs za 1 rok.
(5) Náhrada nepřesahující 30 000 Kčs se vyplatí v hotovosti. U náhrad přesahujících
tuto částku se vyplatí 20 % přiznané náhrady, nejméně však 30 000 Kčs v hotovosti;
zbytek v zúročitelných státních dluhopisech splatných nejpozději do konce roku 1995.
(6) Vláda České a Slovenské Federativní Republiky stanoví nařízením
a)
podmínky a způsob určování výše náhrady za ztrátu na výdělku vzhledem ke změnám,
které nastaly ve vývoji mzdové úrovně,
b) podrobnosti k provedení ustanovení
odstavce
5, zejména rozsah emisí státních dluhopisů, podmínky jejich vydávání a splácení a
míru zúročení.
(1) Při uplatňování nároků podle
§ 23,
26 a
27 se postupuje podle zákona
č.
58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo
jeho nesprávným úředním postupem.
(2) Nárok je třeba uplatnit u soudu ve lhůtě tří roků od právní moci zprošťujícího
rozhodnutí nebo rozhodnutí odsuzujícího k mírnějšímu trestu a nebo rozhodnutí, kterým
bylo trestní stíhání zastaveno; jinak nárok zaniká. Po dobu předchozího projednávání
nároku podle
§ 9 zákona č. 58/1969 Sb., nejdéle však po dobu šesti měsíců, tato lhůta
pro uplatnění nároku neběží.
(1) Pro účely důchodového zabezpečení se doba vazby a výkonu trestu odnětí
svobody poškozeného, který byl podle tohoto zákona zcela zproštěn obžaloby, posuzuje
jako doba pokračování v zaměstnání (pracovní činnosti), jež poškozený konal před
vzetím do vazby (nástupu trestu), podle předpisů o sociálním zabezpečení. Stejně
se posuzuje část doby výkonu trestu, po kterou byl trest vykonán neoprávněně, jestliže
se podle tohoto zákona zruší odsuzující rozsudek jen zčásti.
(2) Jestliže poškozený v době nezákonného výkonu trestu vykonával práce,
které by odůvodňovaly zařazení v zaměstnání do I. (II.) pracovní kategorie, posuzuje
se výkon těchto prací jako výkon zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie.
(3) Ustanovení
odstavce 1 se užije obdobně pro zápočet doby, po kterou poškozený
v důsledku výkonu trestu nemohl po svém propuštění vykonávat zaměstnání (pracovní
činnost); při výpočtu průměrného měsíčního výdělku (pracovní odměny) se nehledí k
této době, a pokud je to pro poškozeného výhodnější, ani k době, po kterou nemohl
vykonávat své dřívější zaměstnání (pracovní činnost).
(4) Pro výplatu dávky nesprávně vyměřené následkem vazby nebo výkonu trestu
se nepoužije ustanovení
§ 95 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., o tříleté době, v níž
lze zvýšit nebo přiznat dávku.
(5) Doba vazby, výkonu trestu nebo doba, po kterou poškozený v důsledku výkonu
trestu nemohl po svém propuštění vykonávat zaměstnání (pracovní činnost), se pro
vznik a výši nároků náležejících z pracovního poměru a nemocenského pojištění započte
jako doba trvání pracovního poměru.
(6) Ustanovení předchozích odstavců se užije i v případě, že rozhodnutí vyhlášené
v původním řízení bylo v celém rozsahu zrušeno podle oddílu druhého nebo pátého.
(7) Poškozený může žádat, aby mu byly místo nároků vyplývajících z ustanovení
předchozích odstavců poskytnuty měsíční příplatky k důchodu v částce:
a) 20 Kčs
za každý měsíc vazby a výkonu trestu odnětí svobody, ve kterém poškozený konal práce
za zvlášť obtížných pracovních podmínek, které by odůvodňovaly jejich posuzování
jako zaměstnání I. nebo II. pracovní kategorie,
b) 15 Kčs za každý měsíc vazby a
výkonu trestu odnětí svobody v ostatních případech.
Příplatek k důchodu se poskytuje
ode dne 1. 7. 1990, byl-li poškozený k tomuto dni poživatelem důchodu. Stane-li se
poškozený poživatelem důchodu po tomto dni, poskytuje se příplatek k důchodu od přiznání
důchodu. Příplatek k důchodu se vyplácí jen do výše, která spolu s důchodem nepřevyšuje
nejvyšší výměru starobního důchodu stanovenou zvláštním předpisem.
2)
(8) Ustanovení
odstavců 1,
2,
3,
6 a
7 se použijí obdobně pro úpravu výše
důchodů, z které byly vyměřeny vdovský a sirotčí důchod, a pro poskytování příplatků
k těmto důchodům. Výše příplatku k vdovskému důchodu činí 60 %, k sirotčímu důchodu,
jde-li o oboustranně osiřelé dítě 50 % a jde-li o jednostranně osiřelé dítě 30 %
z částek stanovených v
odstavci 7.
(9) Výše důchodu podle
odstavce 8 se upraví s účinností ode dne 1. 7. 1990
těm pozůstalým, kteří k tomuto dni byli poživateli vdovského nebo sirotčího důchodu.
Stane-li se pozůstalý poživatelem vdovského nebo sirotčího důchodu po tomto dni,
upraví se výše důchodu až od jeho přiznání. Obdobně se postupuje i při poskytování
příplatků k důchodu podle
odstavce 8.
Právo žádat odškodnění přechází na dědice poškozeného, pokud jsou jimi děti,
manžel, rodiče, a není-li jich, sourozenci, s výjimkou nároků, které podle občanského
zákoníku zanikají smrtí poškozeného.
Došlo-li k rehabilitaci poškozeného, na němž byl vykonán trest smrti nebo
který zemřel ve vazbě, výkonu trestu odnětí svobody nebo při jiném nezákonném zbavení
osobní svobody v souvislosti s činy uvedenými v
§ 1, náleží oprávněným osobám vedle
nároků, které na ně přešly podle
§ 26, jednorázové odškodnění ve výši 100 000 Kčs.
Nárok na výplatu této částky má osoba, jíž zemřelý poskytoval nebo byl povinen poskytovat
výživu. Vznikne-li tento nárok více osobám, rozdělí se uvedená částka mezi ně rovným
dílem.
Soudní řízení o odškodnění podle tohoto zákona jsou osvobozena od soudních
poplatků.
ODDÍL SEDMÝ
Promlčení trestního stíhání
Vyjde-li v průběhu řízení podle tohoto zákona najevo, že jednání osob, které
přivodily nezákonnosti napravované tímto zákonem nebo k nim přispěly, zakládá podezření
z trestného činu, jehož trestnost v den nabytí účinnosti tohoto zákona nezanikla
promlčením, promlčecí doba takového činu neskončí před 1. lednem 1995.
ODDÍL OSMÝ
Ustanovení přechodná a závěrečná
(1) Návrhy na obnovu řízení a stížnosti pro porušení zákona podané ve věcech
uvedených v
§ 4, o nichž nebylo do nabytí účinnosti tohoto zákona rozhodnuto, se
postoupí k přezkumnému řízení soudu příslušnému podle oddílu čtvrtého tohoto zákona.
Totéž platí o nevyřízených podnětech ke stížnosti pro porušení zákona, pokud vyšly
od osob oprávněných podle
§ 5 navrhovat zahájení přezkumného řízení. Návrh na obnovu
řízení nebo stížnost pro porušení zákona podané ve věcech uvedených v
§ 2 odst. 2,
o nichž nebylo do účinnosti tohoto zákona rozhodnuto, se považují za návrh podaný
podle
§ 22a.
(2) I v jiných věcech, než jsou uvedeny v tomto zákoně, je generální prokurátor
povinen podat stížnost pro porušení zákona, jestliže přezkoumáním zjistí, že k porušení
zákona došlo z důvodů uvedených v
§ 1. Tomuto postupu nebrání skutečnost, že Nejvyšší
soud věc rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona.
(3) Pro odškodnění se použije obdobně ustanovení oddílu šestého tohoto zákona.
Přezkumnému řízení ve věcech uvedených v
§ 4 nebrání skutečnost, že nejvyšší
soud už věc rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona.
Postupu podle oddílu druhého nebo podání návrhu na zahájení přezkumného
řízení podle tohoto zákona nebrání skutečnost, že o obdobném návrhu již soud v téže
věci rozhodoval podle zákona č.
82/1968 Sb.
(1) Bylo-li trestní stíhání pro některý z činů uvedených v
§ 2 a
4 zastaveno
nebo přerušeno, mohou osoby uvedené v
§ 5 odst. 1 požádat, aby v trestním stíhání
bylo pokračováno. Žádost lze podat do dvou let od účinnosti tohoto zákona.
(2) Ustanovení tohoto zákona se užije obdobně k rehabilitaci a odškodnění
osob nezákonně zbavených osobní svobody nebo majetku v souvislosti s trestnými činy
uvedenými v
§ 2 a
4 v období od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990, i když nebylo zahájeno
trestní stíhání, pokud nedošlo k plnému odškodnění podle dříve platných předpisů.
Ustanovení
§ 27 se užije obdobně.
(3) Pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného, rozumí se odsouzeným též obviněný
a obžalovaný. V řízení podle oddílu šestého se odsouzený označuje jako poškozený.
(4) Pokud tento zákon nemá zvláštních ustanovení, použijí se v řízení podle
oddílu druhého až pátého ustanovení trestního řádu.
Ustanovení oddílu šestého tohoto zákona se přiměřeně použije též v případech,
kdy ve věcech, na které se vztahuje oddíl druhý, třetí a pátý tohoto zákona, byl
rozsudek zcela nebo zčásti zrušen do dne účinnosti tohoto zákona na základě mimořádného
opravného prostředku podaného podle
trestního řádu nebo podle zákona č.
82/1968 Sb.,
o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č.
70/1970 Sb. Nárok na odškodnění je třeba
uplatnit do 1. března 1993, jinak zaniká.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1990.